LIDAR (light detection and ranging) je senzor, který měří vzdálenost pomocí laserového paprsku. Vyšle krátký světelný pulz a změří, jak dlouho trvá, než se odraz vrátí zpět; z doby letu světla pak přesně spočítá vzdálenost k překážce. Když takto sejme tisíce až miliony bodů za sekundu v různých směrech, vznikne takzvaný bodový mrak — detailní trojrozměrná mapa okolí. Pro robota je LIDAR jakýmsi prostorovým zrakem nezávislým na osvětlení.
Hlavní předností LIDARu je přesnost a spolehlivost v určování vzdálenosti, a to i ve tmě nebo za zhoršených světelných podmínek, kde běžné kamery selhávají. Na rozdíl od kamery, která vidí barvy a textury, ale vzdálenost musí složitě odhadovat, LIDAR měří geometrii prostředí přímo. Díky tomu je výborný pro vyhýbání se překážkám, mapování budov a přesnou navigaci.
V humanoidních robotech LIDAR tvoří jednu z klíčových složek vnímání, často umístěnou v hlavě nebo trupu. Jeho data se kombinují s IMU a kamerami v algoritmech SLAM, které robotovi umožní současně si vytvářet mapu prostředí a určovat v ní vlastní polohu. To je nezbytné, aby se humanoid bezpečně pohyboval v dynamickém světě skladu, továrny nebo domácnosti. LIDAR využívají mimo jiné Unitree H1, UBTech Walker S1 i Fourier GR-1.
Existuje ale i opačný proud. Některé firmy, inspirované přístupem Tesly k autonomním vozidlům, sázejí na vidění založené čistě na kamerách a hloubku odhadují softwarově pomocí neuronových sítí — argumentují nižší cenou, hmotností a tím, že lidé také vystačí jen s očima. LIDAR je totiž stále poměrně drahý a objemný senzor. Otázka „LIDAR, nebo jen kamery” tak patří k živým sporům o tom, jak nejlépe dát robotovi prostorové vnímání pro embodied AI a tvorbu modelů světa.