Teleoperace znamená, že robota v reálném čase ovládá člověk na dálku. Operátor má obvykle na sobě snímací oblek (motion capture), VR brýle nebo drží speciální ovladače, a robot kopíruje jeho pohyby. Vidí přitom svět očima (kamerami) robota a může cítit i sílu v jeho rukou. Pro humanoidy je teleoperace klíčová ze dvou důvodů.
Za prvé umožňuje robotovi zvládnout úkol, na který ještě nemá vlastní autonomní program — člověk ho prostě „proklikne” rukama robota. To je dnes běžné u veřejných ukázek a pilotních nasazení, kde plně samostatné chování ještě není spolehlivé.
Za druhé, a to je dlouhodobě důležitější, je teleoperace hlavním zdrojem kvalitních tréninkových dat. Když operátor robotem provede úkol stokrát, vznikne dataset párů „co robot viděl → jak se pohnul”. Z těch se pak učí autonomní politika metodami jako imitační učení a behaviorální klonování. Tento koloběh sběru dat a zlepšování modelu se označuje jako datový setrvačník.
Konkrétní příklady jsou dobře zdokumentované. Tesla Optimus dlouho sbíral data tak, že operátoři v motion-capture oblecích robotem prováděli úkoly; podle pozdějších informací Tesla přechází i k nahrávání lidí kamerovým rigem z první osoby. Sanctuary Phoenix staví svůj přístup výslovně na teleoperaci jako mostu k autonomii. Výzkumné platformy jako Reachy 2 nabízejí teleoperaci jako standardní funkci pro sběr dat.
Je dobré odlišovat hype od reality: když robot ve videu působí mimořádně obratně, je legitimní otázka, zda jedná samostatně, nebo ho někdo řídí. Vážní výrobci dnes tento rozdíl uvádějí transparentně.