Nosnost (anglicky payload) je maximální hmotnost, kterou robot dokáže bezpečně zvednout, nést nebo s ní manipulovat. U humanoida určeného pro logistiku, sklady a průmysl je to jeden z nejdůležitějších praktických parametrů — rozhoduje o tom, jestli robot uzvedne bednu se zbožím, paletu dílů nebo jen lehké předměty. Často je užitečné rozlišovat nosnost jedné paže (kolik unese v ruce) a celkovou nosnost (kolik unese oběma rukama nebo přitisknuté k tělu).
Hodnoty se mezi roboty výrazně liší podle jejich konstrukce a určení. Atlas od Boston Dynamics zvládne zvednout až 50 kg, Fourier GR-1 uvádí podobně vysokou nosnost. Většina humanoidů zaměřených na manipulaci, jako Apollo nebo Kepler K2, se pohybuje v řádu desítek kilogramů u zátěže blízko těla a jednotek kilogramů na nataženou paži. Je důležité číst, k čemu se údaj vztahuje — zvednout břemeno připažené k trupu je mnohem snazší než držet je na vodorovně natažené ruce, kde na klouby působí velký pákový moment.
Nosnost přímo závisí na síle aktuátorů a kvalitě převodovek. Silné klouby s vysokým převodem, například s harmonic drive, udrží velký moment a tím i těžké břemeno. Roli hraje i konstrukce kostry, která musí zátěž přenést, a stabilita celého těla — robot se nesmí pod tíhou nákladu převrhnout.
S nosností souvisí několik kompromisů. Vyšší nosnost vyžaduje silnější a těžší aktuátory, které spotřebují víc energie a zkracují výdrž baterie. Také samotná hmotnost robota (mnozí humanoidi váží 50 až 90 kg) se přičítá k zatížení pohonů. V praxi proto výrobci hledají rovnováhu mezi nosností, vlastní hmotností, výdrží a cenou. Užitečnou nosnost navíc ovlivňuje i koncový efektor: ruka musí břemeno nejen unést, ale i pevně a bezpečně uchopit.